Boží láska jako zdroj a vzor naší lásky k dětem
16.09.2009 12:21
 |
|
|
Bůh je láska A Bůh, jak víme, stvořil člověka podle svého vlastního obrazu. To tedy musí nutně znamenat, že je člověk předurčen k lásce, že láska je cestou člověka i jeho cílem. „Člověk, který je jediným tvorem na zemi, jehož Bůh obdařil vlastní vůlí, nemůže plně najít sám sebe, pokud sám sebe upřímně neodevzdá “, dar sebeodevzdání a lásky k někomu dalšímu. Nic nás více nepřipodobňuje k Bohu, než to, když někoho milujeme. „Láska je ‘božská’, protože vychází od Boha a sjednocuje nás s Bohem.“ „[Člověk] se připodobňuje Bohu do té míry, nakolik se stává milující bytostí.“ A ze všech lásek se ona láska, která je pro mateřství nejdůležitější, bezpodmínečná láska – láska, která miluje, ať se děje cokoli – se nejvíce podobá Boží lásce k nám. Tím, že našemu „já“ umožníme, aby se v průběhu mateřství měnilo tak, aby bylo schopno bezpodmínečné lásky, a v bezpodmínečné lásce reagujeme na Boží volání k opravdovému sebenaplnění, odpovídáme na Boží volání ke svatosti. Když tak umřeme našemu starému „já“ a znovu vstaneme, abychom jako matky znovu promluvily, staneme se lidštějšími a tím, že se staneme lidštějšími, se trošku více připodobníme Bohu. Bůh nás miluje Jak moc nás miluje? Zemřel pro nás – stačí to? Ano, ale.. Jak máme vědět, že nás miluje teď? Teď, když se nám nic nedaří? Teď, když jsme rozzlobení, nebo dokonce agresivní? Teď, když máme obavy a jsme na pokraji zoufalství? Něco jiného je věřit v Boží lásku a něco jiného je se z ní radovat! Inu, nemůžeme se radovat z něčeho, co neznáme, a než něco poznáme, tak to chvíli trvá a něco nás to stojí. Poznávat Boží lásku pro nás znamená uplatňovat naši víru. Vyžaduje to, abychom si několikrát denně, když konáme svou práci, vnímáme své pocity a když se nám v hlavě honí myšlenky, připomínali Boží slovo, Boží vůli a Boží moudrost. V tomto hledání nám mají pomáhat modlitby, jak tradiční, tak i naše vlastní, čtení, zvláště pak díla mnoha světců – najděme si toho pravého, který k nám bude promlouvat – a svaté přijímání a svátost smíření. Pomáhají nám, abychom si uvědomili naši slabost a svěřili ji Bohu. A tím, že svěříme naši slabost Bohu, se přibližujeme Boží lásce. Úsilí o poznání Boží lásky k nám se rozhodně vyplatí. Bůh nás miluje jako své děti. Bezpodmínečně. Nemiluje nás proto, že jsme dobří a silní. Miluje nás proto, že jsme Jeho děti. A Jeho láska nás činí dobrými a silnými. Boží láska je pro nás „účinnou a činnou láskou. Je to láska, která – ačkoli v nás rozhodně předem nepředpokládá schopnost milovat, v nás tuto schopnost milovat vytváří“. Poznání Boží lásky k nám nás uschopňuje k lásce. Náš vztah k Bohu, láska v našem duchovním nitru, utváří a udržuje naše já. Náš vztah k Bohu nás tudíž připravuje na mateřství, protože do mateřství musíme vložit naše já. Pokud se neustále obracíme k Bohu, můžeme se neustále obracet k našim dětem a milovat je, aby byly zdravé, šťastné a svaté. /.../ |