Jestliže od hořící svíce zapálím jiné svíce,

ohně neubude, ale naopak světlo bude jasnější.

Jestliže svědčím druhému o své víře,

moje víra neslábne, ale zesílí.

Fragment věčného lidského hlasu

Stoupat v neschůdném

cílit v bezcílném

doufat v zoufalém

milovat v nemilosrdném

tvořit v nestvůrném

věřit v nevěrném

něco v nicoucím

někdo v nijakém

vracet nenávratné

překročit nepřekročitelné

přestát co je k nepřestání

mluvit v nemluvném

křičet v bezhlesém

zkoumat nevýzkumné

obsáhnout neobsáhlé

smířit nesmiřitelné

zbádat nezbadatelné

soucítit v nesoucitném

neohrožený v hrůzném

plout v nesplavném

prahnout ve vyprahlém

mlčet ve vykřičeném

strpět strádání

přečkat čekání

unést utrpení

slavit v zavilém

laskat v nelítostném

začínat v skončeném

chápat nepochopitelné

odpouštět neodpustitelné

promíjet neprominutelné

milovat ...

Povinnost bez lásky činí člověka  -  mrzutým.

Odpovědnost bez lásky činí člověka  -  bezohledným.

Spravedlnost bez lásky činí člověka  -  tvrdým.

Pravda bez lásky činí člověka  -  nelítostně kritickým.

Rozum bez lásky činí člověka  -  vychytralým.

Přívětivost bez lásky činí člověka  -  pokryteckým.

Pořádek bez lásky činí člověka  -  malicherným.

Důstojnost bez lásky činí člověka  -  ješitným.

Majetek bez lásky činí člověka  -  malicherným.

Víra bez lásky činí člověka  -  fanatickým.

Život bez lásky nedává smysl.

Bůh, který je Láska sama - dává svým příchodem na svět smysl všemu.

 Jsem zde - když jsi sám - jsem zde, když se cítíš špatně

 -  když tě vyhánějí

 -  když si myslíš, že už to dál nejde,

 -  když jsi zoufalý a smutný,

 -  když máš strach a bojiš se,

 -  když tě ostatní nemají rádi,

 -  když tvoje přátelství obklopuje zeď,

 -  když starostmi nemůžeš spát,

 -  když ti někdo ubližuje,

 -  když jsi ve velkém nebezpečí,

 -  když jsi nemocen a potřebuješ pomoc,

 -  když se se svými strázněmi nemůžeš vyrovnat sám,

 -  když se pro tebe svět rozpadá,

 -  když potřebuješ trochu víc lásky,

 -  když máš velké bolesti,

 -  když ti nikdo nenaslouchá,

 -  když už se nemůžeš udržet vyčerpáním,

 -  když máš špatné svědomí,

 -  když mne voláš. 

 Jsem zde, když se vracíš ke mě domů,

 -  jako slunce, které dává teplo a radost

 -  jako plamen, který nikdy nezhasíná,

 -  jako krásná květina, která potěší tvé srdce,

 -  jako mrak, který tě zahalí láskou,

 -  jako ruka, která starostlivě uchopí tvoji ruku,

 -  jako srdce, které vždy bije pro tebe,

 -  jako přítel, který tě nikdy nezradí,

 -  jako anděl, který tě ochraňuje a vede,

 -  jako sestra, která s tebou sdílí starosti a bolesti,

 -  jako matka, která s tebou cítí a rozumí ti,

 -  jako otec, který ti poskytuje věčný úkryt.

Jsem zde vždy pro tebe, tvůj nekonečně milující Bůh.

Můj Bože, dej mi dost klidu,

abych přijala to, co nemohu změnit.

Můj Bože, dej mi dost odvahy,

abych změnila to, co může být změněno.

Můj Bože, dej mi dost moudrosti,

abych rozeznala jedno od druhého.

Madona ateistů

Roman Brandstätter

Starám se o ty, kteří nevěří v mého Syna.

Toužím jim pomoci.

Jsou to mé děti.

Jako všichni

Ačkoliv o tom nic nevědí.

Modlím se.

Modlím se za ty, kteří se nemodlí.

Když krvácejí, ovíjím svou modlitbou, jako obvazem jejich rány.

Když tonou, hážu jim svou modlitbu, jako záchranný pás.

Když umírají, dělám ze své modlitby podušku pro jejich zmučenou skráň.

A potom beru do ruky jejich syčíci popel a kladu jej k nohám svého Syna,

a úpěnlivě Ho prosím o milosrdenství pro lidské pozůstatky.

pro popírající

pro nevěřící

pro nežijící

říkám:

Stvoř je můj nejmilovanější Synu.

Naplň je svým obsahem.

Vdechni jim svou věčnost.

Zapal je svým utrpením.

Ať se stanou Tvým trnovím.

Ať se stanou Tvým křížem.

Umři za ně.

Umři ještě jednou, ještě jednou, naposledy,

můj Synu nejmilovanější.ˇ

Úpěnlivě Tě o to prosí Tvá matka

Prosí tě o to

M a d o n a   a t e i s t ů

Ruka Boží je jako ruka chirurgova:

zraňuje jen proto, aby vyléčila.

Hleďme, aby naše srdce bylo radostné.

Ne veselé, to je něco úplně jiného.

Být veselý - to je něco vnějškového, hlučného prchavého.

Radost však žije v nitru, tiše a je zakořeněna v hloubce.

Je sestrou vážnosti: vyskytují se spolu.

 Milost

 Nejprve pláčeš.

 Potom proklínáš.

 Pak se modlíš.

 A potom vypneš všechny své síly, co ti zbyly.

 Chceš, vůlí, která nebe dobývá - však o tvrdou zeď nemožnosti dokrvava rozbíjíš si 

 lebku.

 Pak ztratíš vědomí.

 A když zase procitneš, tu všechno znova začíná.

 Nakonec v tupém omámení, beze slov a bez myšlenek si říkáš :

 "Všechno je zbytečné, všechno je marné. Ze žaláře bídy, nemoci a hříchu,

 z každodenní hrozné všednosti není, není úniku.

 A tehdy - samo od sebe - otevře se nebe,

 které neotevřela kletba, ani prosba.

 Marně je dobývala síla a vůle a zoufalství a pokání.

 Tehdy samo od sebe otevře se nebe

 a hvězda malounká ti spěchá vstříc

 a tak se přiblíží, líbezně se usmívajíc,

 že si pomyslíš : do dlaně ti spadne.

 Tehdy - sama od sebe - utichne bouře.

 Tehdy - samo od sebe - všechno se ztiší.

 Tehdy - sama od sebe - ožívá naděje.

 Na každé zlaté větvi tvých snů

 jen tak samo od sebe - dozrává nové ovoce.

 A to samo od sebe - to je milost.

Často se honíme za utopiemi, nebo hledáme něco úplně nového, co tu ještě nebylo. Dál se však dostaneme jenom tehdy, snažíme-li se to, co je obyčejné, znovu dělat s novou intenzitou.

Všechno visí na vlásku

na tenounké nitce

jako třpytivá vánoční ozdoba

Ještě září

ještě se dotýká tušených bohatství

ještě přitahuje oči

A tu zničehonic

bosé zvědavé jitro

najde na zemi střepy

Všechno visí na vlásku

na tenounké nitce

A ten vlásek

ta nitka

je milost nebo prokletí.

Není nutné mnoho vědět, aby ses mi líbil - stačí, že mě velmi miluješ. Takže zde se mnou mluv tak, jako bys mluvil se svým nejlepším přítelem.

Chceš mě za někoho o něco prosit?

Řekni mi jeho jméno a potom mi pověz, co chceš, abych teď pro něho udělal. Vypros si mnoho - neváhej prosit.
Mluv ke mně jednoduše a upřímně o chudých, které chceš utěšovat, o nemocných, které vidíš trpět, o zbloudilých, které toužíš vrátit na správnou cestu. Řekni mi o každém alespoň slovo.

A potřebuješ nějakou milost pro sebe?

Jestli chceš, napiš mi něco jako listinu se vším, co potřebuješ. Přijď a přečti ji v mé přítomnosti. Řekni mi otevřeně, že jsi snad pyšný, sobecký, nestálý, nedbalý ...
A potom mě popros, abych ti přišel na pomoc zbavit se toho všeho s větším nebo menším úsilím, tak, jak chceš.
Nestyď se! Je mnoho spravedlivých, mnoho svatých v nebi, kteří měli přesné ty stejné chyby. Ale oni se pokorně modlili... a později se od hříchu osvobodili.
A neváhej také prosit o své zdraví, jakož o šťastné dokončení své práce, obchodů nebo studií.
To vše ti mohu dát a tobě dám. A přeji si, abys mě o to prosil, jestliže to není proti tvé svatosti, ale pro ni a její podporu. Co potřebuješ zrovna dnes? Co pro tebe mohu udělat? Kdybys věděl, jak si přeji ti pomoci !

Máš právě nějaký plán?

Vyprávěj mi ho. Čím se zabýváš? Na co myslíš? Co si přeješ? Co mohu udělat pro tvého bratra co pro tvoji sestru, co pro tvoje přátele, pro tvoji rodinu, pro tvé představené? Co pro ně chceš udělat?
A co já: Nepřeješ si, abych byl veleben? Nechtěl bys udělat něco dobrého pro své přátele, které máš velmi rád a kteří možná žiji bez myšlenky na mě? Řekni mi: Co budí dnes hlavně tvoji pozornost? Co si toužebně přeješ? Co děláš pro to, abys toho docílil?
Řekni mi to, když se ti něco nepovede, a já ti povím důvod tvého neúspěchu. Nechceš si mě získat pro sebe?
Jsem Pán srdcí a s mírným násilím je přivedu tam, kam chci, aniž bych narušil jejich volnost.

Cítíš se snad smutný nebo máš špatnou náladu?

Pověz mi ve všech detailech, proč jsi smutný? Kdo té zranil? Kdo urazil tvoji sebelásku? Kdo tebou opovrhoval?
Řekni mi všechno a brzy se dostaneš tak daleko, že mi řekneš, že podle mého příkladu všechno odpustíš, všechno zapomeneš. Jako odplatu přijmeš moje utěšující požehnání.
Máš strach? Cítíš ve své duši neurčitou zádumčivost, která je sice neoprávněná, ale přesto ti nepřestává rozedírat tvé srdce? Vrhni se mé prozřetelnosti do rukou! Jsem u tebe. na tvé straně. Vidím všechno, slyším všechno a ani na okamžik tě neopustím.
Cítíš odpor u lidi, kteří tě dříve měli rádi, kteří teď na tebe zapomněli a oddálili se od tebe, a to bez nejmenšího důvodu?
Pros za ně a já je přivedu zpět na tvou stranu, jestliže nebudou překážkou na cestě k tvé svatosti.

Nechceš mi sdělit nějakou radost?

Proč se mi nesvěříš, jsem přece tvůj přítel. Pověz mi, co od poslední návštěvy u mne utěšilo tvoje srdce, co tě přivedlo k smíchu. Třeba jsi zažil příjemné překvapení. Možná že jsi obdržel radostné zprávy, dopis, znamení náklonnosti. Možná že jsi překonal nějakou těžkost a dostal ses z beznadějné situace. To vše je moje zásluha. Jednoduše mi řekni: Děkuji, můj Otče.

Nechceš mi něco slíbit?

Čtu si v hlubině tvého srdce. Člověk se dá lehce oklamat, ale Bůh ne. Takže se mnou mluv zcela upřímně.
Rozhodl ses už nehřešit, zříci se toho předmětu, který ti škodí, už nečíst tu knihu, která dráždila tvou představivost, už se nestýkat s člověkem, který zmátl mír tvé duše?
Budeš k tomu jinému člověku, na kterého ses dosud díval jako na nepřítele a který tebou opovrhl, zase mírný, laskavý a ochotný?
Dobře, běž zase zpět k svému obvyklému zaměstnání. K své práci, ke své rodině, ke svému studiu.
Ale nezapomeň tu čtvrthodinku, kterou jsme zde oba strávili.
Zachovej si, pokud je ti to možno, mlčeni, skromnost, vnitřní koncentraci a lásku k bližnímu. Miluj mou matku, která je také Matkou tvojí. A přijď zase se srdcem, které je ještě více naplněno láskou a které se ještě více obětovalo mému duchu.
Potom najdeš v mém srdci každý den novou lásku, nové dobrodiní, nové útěchy.

Přijměme každý nový den s radostí a nadějí,

protože je zpřítomněním dobroty Boží.

DVĚ  SRDCE

Šlo srdce kněze přes kameny,

kde tolik trnů bolelo,

tu potkalo je srdce ženy

a svoji dlaň mu podalo.

"Řekni, zda provázet smím tě,

jdeš světem sám, teď budem dva !

                             Když příjde žal, tu pohladím tě

                             a budu jako matka tvá.

                            A kněz se uhnul jinou stranou,

                           "Buď tobě dík, jsem všechno - všem !

                             Však chceš-li, jednou na shledanou

                            já na kříži, - a ty pod křížem.

Pane, buď před námi a veď nás,

buď  za námi a popoháněj nás,

buď  pod námi a nes nás,

buď  nad námi a žehnej nám.

CHVÁLA  POHÁDEK

V pohádkách dívky svou láskou vysvobozují prince, zakleté do všelijakých zvířat, obludných medvědů a tygrů, aniž vědí, že z nich budou princi.

A chlapeček příjme od dědečka kameny jako kameny a neví, že z nich bude zlato, až později to pozná.

Tak posílá Pán i do naší blízkosti medvědy a vlky, aby se skrze naši lásku proměnili v prince, dává ná m do rukou těžké kamení, ostré jako škvára, podává nám trní.

Ale my je odmítáme příjmout, nechytíme trny holou rukou a ono nerozkvete do krásné růže a nevzhledný kámen se nepromění ve zlato, ani medvědi a vlci v prince, protože je nemilujeme.

A tak mysleme stále na lásku, že je všechno, že je první a poslední, že je na začátku, uprostřed i na konci naší cesty, že je tolik zapotřebí nechat se uchvátit Kristem - Láskou, stát se náměsičníky Lásky, kteří s jistotou chodí po římsách světa, provazolezci lásky nad městy, bez sítí, lidmi, kteří s jasnozřivou jistotou dělají něco, co nikdo kolem nechápe, jen Ježíš, a chválí je za to...