Tento dopis jsem psala své kamarádce a i jako svědectví pro mnohé ,že i když procházíme různými zkouškami ,nejsme na to sami,ale záleží jen na nás zda to poneseme sami na svých bedrech nebo se necháme nést svým Pánem a spasitelem v těchto zkouškách na jeho rukou.Jemu patří chvála a oslavy.

Můj dopis psaný kamarádce …..říkejme jí třeba Katka,jméno jsem pozměnila.Záměrně jsem vynechala i místa ,aby to nemohlo být použito v jakýkoli neprospěch.

Ahoj Katko,

život je někdy lehčí ,jindy složitější a i když je člověk zdánlivě dost starý na určité situace není nikdy dost silný a dost připravený a ty ho překvapí .Moc mě mrzí ,že tě maminka opustila a Pán si jí vzal k sobě, procházíš smutným obdobím .Sama jsem si tím prošla a i když mi bylo tehdy 31.taky to se mnou dost zamávalo.Přeji ti pokoj v
srdci a aby sis uchovala vzpomínky na svou maminku.Ty v nás na naše blízké vždycky zůstanou.Sirotci nejsme jak ti to říkají tvé tety, máme ještě nebeského otce .A s našimi blízkými s kterými jsme se rozloučili,se dáli Pán setkáme v nebi.Oto víc si vždy uvědomuji co to pro ty děti ,které neznají mámy znamená,když mámu třeba nemají nebo neznají.Jak je to pro ně flustrující.Jaký má význam slovo ,,MÁMA" a rodina.Maminka ti v srdci s tebou stále zůstane a všechny vzpomínky na ní.Proto i my našim dětem musíme v jejich srdíčkách zanechat ,vzpomínky na nás maminky,až tady jednou nebudeme.
Ptáš se co je u nás nového?
Katko,my jsme měli těžký rok loni.Už jsem myslela ,že to ani nezvládnu.Prvně mi
onemocněl manžel .Odvezla ho sanitka doma mi zůstal na záchodě v
bezvědomí.Zjistili mu chudokrevnost.Doma odešlo snad co se dalo včetně auta,pračky atd.Takže i finančně dost náročné.V tom období i syn měl pořád potíže se
žaludkem a střevy a bylo podezření na rakovinu střev.Nakonec podle všech vyšetření a výsledků to
byl helikobakter moc bolestivý pacholek.Lítání kolem vyřizování těch dvou
nejmenších,které jsme si přivezli ještě v období klidu 31.5 2011však to znáš.Oni jsou s …. tak nic blízko.Perlička :Jeli jsme k
soudu ….. na předvolání ohledně
malé do a přijedeme tam a zapisovatelka nám sdělila ,že se
jednání odročuje z důvodů nemoci soudkyně.Na otázku proč nám nenapsali nebo
nezavolali ,že to přeci jen není přes kopec a při tolika dětech a vzdálených km, vynaložených financích nedokázala odpovědět.
Pak za dva dny co jsme přijeli od soudu domů nám teprve přišel dopis podávány den po té co jsme
odjeli z ….. ,který nás informoval ,že jednání se neuskuteční .No a takových
perliček je víc.Třeba že si malého přehazovali jak horký brambor ,…. soud s
…..soudem ,kdo vůbec bude o něm rozhodovat.atd.Holčičku tu jsme měli hned ,to pak
napodruhé rozhodli o pěstounské péči na naší žádost bez naší přítomnosti.No já pak měla slabou
mozkovou příhodu a našli mi cukrovku.Ale víš jak máma musí fungovat,takže jsem po přeléčení podepsala reverz a doléčovala se doma .Předělavali jsme v té době i podkrovní půdu na pokoj nejsatrší dceři ,aby měla klid a mohla mít taky trochu soukromí .Měla to jako dárek k 18.narozeninám .Moc jsme se na to po tom všem těšili a byli hrdí ,že již jedno dítko bude dospělé a že jsme ji snad dobře vychovali.To jsme ,ale netušili,že nám ji den před 18.budou hospitalizovat s meningitídou v ….Byla to pecka přes čumák .Protože jsem z obavy dva roky předem dala všechny děcka očkovat proti meningitídě a klíštové encefalitídě.Tehda tak strašně na ní dospívající umírali.Ona,ale dostala tu druhou variantu co na není vakcína.Takže ze dne na den jsme se dovědělli ,že muže zemřít,ochrnout,oslepnout,ohluchnout.Brali jí hned na dětské aro jelikož ji ještě nebylo 18 a punkci s míchy.Primář tam je ….. ,chodili jsme kdysi spolu na mládež a když jsem se ho zeptala ,že byla očkována jak je tedy možné že to dostala ,tak hned nasadil léčbu po odebrání moku s míchy ještě bez potvrzení výsledků, že je to ta zákeřnější podoba a tím ji vlastně zachránil život.Pak se to potvrdilo a při rozhovoru s ním již když pak byla dcera doma mi vysvětlil,že tam je nejkritičtější 24.hodin .Že kdyby jsme mu neřekli že byla očkována a oni by ji nasadiil léčbu na tu jednodušší verzi a pak teprve až by přišly výsledky na tu zákeřnou tak by již nemusela být mezi náma .Tam prý hrají roli minuty.Po odběru moku s míchy se nesměla vůbec hýbat ,ale to ona stejnně nemohla,byla na kapačkách v agonii .Přesně na její18tiny jí převáželi na fakultku do …….Nepřála bych to nikomu.Když se díváš jak ti děcko bezvládně leží a bojuje o život.Jeden den se polepší a vzápětí ti volají ,že ať ;přijedeš že se jí velmi pohoršilo.A to hrály roli jen někdy hodiny.Třeba jsme byli na návštěvě za ní byla veselá doktorka řekla ,že je to již lepší a neř jsme přijeli z návštěvy domů tak už volali ,že je zle.Katko v té době mě drželo jen to ,že je věřící a v kdyby si jí Pán měl v plánu fakt vzít,se dostane do nebe.Promílala jsem si i její příchod na svět,jak už tehdy ,když mi v 7.měsíci těhotenství zjistili že bude mongolní a nutili mě na potrat.Tehda jsem to probrečela jak želva a s pomocí mamky a modliteb ,jsem nátlaku doktorů nepodlehla.Sice jsem jí pak ze strachu přenášela skoro 3.týdny .Doktoři mi pak vypsali papír na vyvolání a já ho ze strachu roztrhala a nenastoupila a čekala na přirozený porod.Pak,když v 8.rokách dostala menstruaci a bylo podezření na mozkový nádor.2.roky jsme s ní dojížděli na endokrinologii na fakultku.To se mi pak honili tyto vzpomínky a nevěděla jsem jestli mi jí Pán nedal jen na krátkou chvíli.Jestli jsem si jí jen u Boha nevynutila.Denně jsme za ní jezdili nevěděli jsme jestli to není naposledy.Doma se o všechny 4.mrnata staral kluk ,Bylo mu 16.a všechno bez brblání ochotně snášel a pomáhal.Malý … byl hyper a adhd takže s dovedeš představit co bylo.malé bylo 1:5 roku,malý měl 3 a kluci dvojčata měli 5.Byl s něma pořád.A to bylo v době kdy on se léčil těma trojantibiotikama a tím pádem byl doma a nechodil do školy.Měl ,ale taky co dělat malý ubližoval dvojčatům a ti se mi vývojově vrálili o rok zpět…..Jeden s dvojčat jak řádili ty prasečí chřipky to dostal.Já jen v rychlosti poprala ,navařila oblítala doktory a co bylo nejnutnější.Pořád mě přepadaly různé otázky a lítaly i myšlenky,proč nám odešlo auto a museli jsme si koupit nové v době ,když jsme potřebovali hlídat děcka se kluk léčil a mohl tudiž ty děcka hlídat on.A docházelo mi to vše pozpátku.Co by bylo kdyby to auto odešlo v době léčby dcery,kdo by se staral o malé kdyby se syn neléčil a nebyl doma.A v tom jsem nacházela jak má vše Bůh ve svých rukou a předem v plánu.Že i zlé věci umí obrátit v naše dobro.V tom jsem nacházela odpovědi v bibli a na modlitbách: Přebývám ve vyvýšenosti a svátosti ale i s těmi,jenž jsou poníženého a zdeptaného ducha .A že nás nikdy neopustí a s každou zkouškou nám připraví i východisko. Pak už jsem se nemodlila aby nám dcerku uzdravil,ale ať SE STANE JEHO VŮLE NEBOT ONA JE NEJLEPŠÍ PRO NÁS A AŤ NÁM DÁ SLÍLU TO VŠE CO NÁS ČEKÁ UNÉST A PŘIPRAVÍ NÁS NA TO.Chodily povzbuzující sms,emaily,modlitby návštěvy.Pán se staral. Před vánocemi nám ji pustili domů,byla ve stavu ,kdy nevěděla,že to co prožívá jestli se jí to zdá nebo je to realita.Vypadala už sice na první pohled dobře,ale viděla kolem sebe přízraky,byla pořád vyděšená,křičela ze spaní,muselo se jí svítít.Ještě ji stále nedokrvovalo pořádně končetiny a měla v nich brnění.Brala silné léky na léčbu a podporu mozku.Hodně byla unavená ,spávala bylo kolem ní hodně práce ,ale byla doma.Jsem vděčná všem kteří nás nesli na modlitbách jak s naších tak i s úplně cizích a vzdálených zborů a církví.Pro nás to hodně znamenalo,že ač se neznáme tvoříme Boží tělo a jsme bratři a sestry.Nemáme již s manželem jak asi víš rodiče ani já ani on.Tatově zemřeli když mi bylo 24 let pul roku po sobě .Manželova maminka pak za další rok a moje mamka pak 23.12.2003.Takže ani pomoc a potěcha od nich nebyla.Byla ale od Boha ,takový klik na srdci i když to lidství a smíšené pocity se projevovaly s tím a pomoc i tělesná.Já byla jak mumie ,která chodí ,ale neodpočívá.Spala jsem snad jen 2.hoďky denně ,Nešlo pořád jsem hledala odpovědi proč mi Pán bere jednoho po druhém a vždycky takovým rychlým zákeřným způsobem.Proč se mi to všechno děje.Pak ještě pořád ty problémy kolem malého se soudama .Sama jsem se léčila po té mrtvičce a cukr mi rapidně stoupl.S naší soc.pracovnicí jsme to pořád probírali,byla jsem už tak na dně a chtěla jsem vrátit všechny děti zpět.Zdálo se mi zbytečné dávat úsilí a vše a pak ti dítě ze dne na den může zemřít.Probírali jsme kutili modlili se .Proč třeba malá má již všechny soudy za sebou a nese už i naše příjmení a s malým jsou pořád nějaké překážky a ani soudy nejsou v tom zajedno?.Vůbec nezapadl do naší rodiny a proč se toho tak hodně semlelo během krátké doby?Kdyby se nám to stalo všechno dřív nebrali bychom další děti.Nám se,ale zdálo že jsme zdraví,děti velké ,hodné pomáhají,Kluci dělali pokroky ,Tak jsme se modlili za další dítko ,ale již jen jedno.Říkali jsme si že víc bychom už ani fyzicky ani finančně nezvládli. Proč byli sourozenci po jedné mamince a takové rozdíly v soudních záležitostech?A pak jsme pochopili,že právě proto,že jsme se modlili o to aby Pán dal do naší rodiny dítko ,které do naší rodiny zapadne.Že jsme vlastně chlapečka vzali ze soucitu ,že je bratr holčičky ,bylo nám líto že jako sourozenci se neznali a každý vyrůstal v jiném patře dět.domova a ni se neznali .Viděli se poprvé až když jsme si pro ně jeli.Došlo nám že jsme to dělali ze soucitu a našeho lidství a neptali se na Boží vůli.Někdy i když to vypadá sebevíc hezky a říkáme si:/přeci se to musí Bohu líbit,je to přeci dobré pro ně oba i s našeho hlediska/ nemusí to být vždy Boží vůle.Neměli jsme již nikdo doma na to sílu a chlapečka jsme po vánocích odvezli zpět.Holčička již nesla i naše příjmení bylo s ní už vše uzavřené a chlapeček pořád né o něm už nejvyšší krajský soud rozhodoval,který okresní soud bude o něm rozhodovat v této záležitosti.Jak v kocourkově.A víš ,kdy se nakonec uráčili o něm rozhodnout ,který okresní soud tedy přiklepne ,že bude u nás v pěstounské péči.Letos v červenci.To už byl chlapeček 6.měsíců zpátky v domově a v únoru bylo na naší žádost podáno zpětvzetí žádosti na pěst.péči.Po urgenci sociálky , to vzali v potaz v srpnu.Co chlapeček odešel se kluci zase nastartovali a táhnou dopředu. Dcerka docházela ambulantně na neurologii,začínaly jí postupně fungovat různé části mozku a tím pádem fungovat i jiné orgány a to bleskovou rychlostí.Kluci byli u zápisu a dostali odklad ,začali brát podpůrné léky na rozvíjení mozečků a rozjeli se dopředu.Sice mají ještě co dohánět,ale ve stavu jakém jsme je brali a jaké jsou teď se to nedá srovnat.Byla jsem už tak s toho všeho unavená ,doktoři pořád ,že máme ubrat ,zhoršil se mi rapidně zdr. st.,ale kde ubereš .Děcka které tě potřebují ,kde?Přestali jsme se úplně angažovat i u nás ve sboru v kostele ,v pěveckém sboru.Začali jsme se všichni zotavovat a dávat dokupy.Nabírali jsme nové síly .Manžel mi na 40. koupil dovolenou v Tunisku,tu zemi miluji a po přezkoumání zdali můžu já a dcerka ze zdr.dův- letět letadlem na neurologii jsme všichni
nabírali sil i na dovolené.I když hned první den po příletu mi volal bratr ,že zemřela naše babička maminka mého tatínka a to přesně na den 30.5 ,kdy zemřel její druhý syn před 15.lety.Tehda to bylo po 9.měsících po mém tatínkovi.Bylo by jí letos v listopadu 95.let.Sice mě to zase zarazilo proč zrovna v době kdy slavím 40.let ale už jsem to brala že to tak má být.Dcera sice nesměla na slunko a musela nosit pořád klobouk ,ale byla s náma a užili jsme si to a nabrali nových sil,oslavili moje 40,manželovy 45 a 20.let společného života.Před koncem prázdnin ,byla ještě dcerka na kontrole ,zda může nastoupit zpět na školu,kterou musela přerušit .Studuje zdravotní sociální obor.Byla zázrakem ,podotýkám zázrakem léčená a vyléčená.Hrůzostrašné předpovědi co byly na začátku nemoci se nepotvrdili a po poslední magnetické rezonanci ,má je slabou nedoslýchavost na levé ucho nic víc.No není to zázrak?.Chodí,zase se dobře učí ,je sice hodně často unavená,ale to se časem taky spraví.Tedˇjiž jen chodíme co pul roku na kontroly.V říjnu týden po narozeninách se zasnoubila a bude se vdávat příští rok .Katko ,nejde všechno popsat ty střídavé pocity ,výčitky,radost,obavy,bezmoc,ale i láska a pokoj ,který byl tak nějak ve všem smíchán.Povím ti jenom to ,že v životě jsem už hodně zažila ,od …… jako děcko po umrtí svých rodičů a všelijakým nemocí ať svých,svých dětí a blízkých.Ale vždycky jsem věřila i když někdy s trucem a výčitkami Bohu a spoléhala se na něho.Vždyť to Bože píšeš.Že nás nikdy neopustíš a s každou zkouškou nám připravíš i východisko.Ty modlitby druhých jsme všichni citelně doma cítili .To
nás jak Bůh přenášel a nesl v té době a i dnes.Jinak by se to nedalo snést a unést.A i v té době jsem se znova ujistila,že tu na zemi jsme jen hosty a Bůh si nás tvaruje a pročištuje a někdy to jo hodně bolí ,je to pro život s ním.Všechno má svůj smysl,někdy nám je to dáno poznat,někdy né.Přiblížilo mě to a semklo více s Bohem.Dokážu si teď víc vážit maličkostí,které se berou někdy jako samozřejmost , více se vcítit do pocitů různých lidí,kteří taky procházejí různými zkouškami a problémy.Nestydím se svědčit o tom jak je dobrý Bůh a že když na něj spoléháš 100%tak to nemáš v životě zajištěné jen štěstí ,ale nejsi na to sám.Jen on ví přesně ,kdy v jakém čase a co potřebuješ ,vždyť nás sám stvořil tak to ví nejlíp.Jen se na něho spolehnout i když to není vždycky lehké.Že někdy i když si myslíme,že to přeci musí být jeho vůle ,tak to tak nemusí být. Loňský a částečně i letošní rok byl pro nás hodně těžký,ale poučný a pak zase byl moc krásný a užívali jsme si.Pořídili jsme si domů malou gospodarku.Máme kozičly ,králičky,slepice,ovečky ,měli jsme kačenky.Děti se učí zvládat starosti kolem sebe a vyrovnávat se s tím co přináši život,odolávat s pomocí Boží nepřejícím lidem a okolí a my s něma pořád novým věcem.Příští rok půjdou do školy ,Holčička do školky,já bych chtěla aspon na 4. hodky do práce .Budu je dovážet na církevní školu do …. ,tak ať NEMUSÍM JEZDIT POŘÁD TAM A ZPÁTKY tak bych chtěla využít ten čas tam.Pak ta svatba to si moc užívám,Ty krásné starosti s tím spojené.Když vidím jak je zase šťastná a zdravá.Kolikrát se mě lidé ptají jak to zvládám a proč se dcerka tak rozhodla atd.Já už v tom všem vidím Boží vedení a že všechno se děje protože to má svůj smysl.Hlavní je ať jsou všichni zdraví,máme se navzájem rádi a povzbuzujeme se .To že je našim smyslem života ,ukazovat na podstatné věci . To má pro mě hodnotu a cenu.A když je někdo nemocný a prochází těžkými zkouškami života ať to dokáže unést a příjmout,my ho umíme podpořit ,pomoct,povzbudit a neseme na modlitbách.Všechno ostatní je malicherné,pomíjivé a nicotné.
Katko, moc ti přeji,ať tebe i celou tvou krásnou rodinku Pán naplní pokojem,znovu radostí a užíváte si všichni tři s vašim chlapečkem i manželem ,každý krásný den a naberete sílu zase na ty nepěkné chvilky ,které nás prostě potkávají.Tak je to na tom světě zařízeno slunce střídá déšť a naopak.Do cesty nám vstupují lídé a přátelé ,kteří jsou v té dané chvíli pro nás jakýmkoli způsobem poučením, radostí a možná i starostí a smutkem.Kteří s námi ujdou kus cesty a pak zase z našich životů někteří odejdou.A je jen na nás jak s něma ten čas strávíme,co jim svým životem sdělíme,co v nich zanecháme a jak je ovlivníme.Vždycky nám,ale vezmou sebou kus nás a naopak zůstanou u nás v srdíčku.I na vás holky ze školy moc ráda vzpomínám na ten bezstarostný čas mládí a mám touhu se s váma všema zase setkat a popovídat si jak šel čas u nás všech. Vidíš Teď mě napadá nechceš se s náma jednou za měsíc setkávat na……?Scházíme se tam maminky adoptovaných a pěstounských dětiček.Probíráme povzbuzujeme se. Některé jsou věřící a jiné né.Ale navzájem si hodně dáváme . Jestli jsi s holkama ze školy v kontaktu s ….. nechceš zorganizovat někde setkání?Já mám kontakt jen na …...Určitě bychom se všechny zase rády viděly.Kolik už to je roků?Omlouvám se za písemné chyby ,zas mám plné oči slz ,když si na to všechno vzpomenu ,ale všechno mělo svůj smysl. Katko přeji celé tvé rodince pokojný a požehnaný adventní čas plný pokoje,milosti a lásky .Moc a moc tě pozdravuji. Pa Milka.