Boží cesty jsou nepochopitelné pro lidský rozum .On vše dobře učinil a činí .                                                                                                                                           

Dva mladí věřící lidé zahořeli k sobě láskou a vzájemnou tolerancí .A ,že mladý muž byl jako dítě adoptován , dostal se do rodiny ,kde ho měli rádi a přivedli k Bohu , proto ještě v době poznávání  a námluv ,se oba dva shodli na tom ,že by taky mohli v manželství v budoucnu takhle někomu připravit domov.

Bůh spojil a požehnal společný život dvou mladých lidí ,v roce 1991 a obdaroval je postupně dvěma krásnými dětmi -dcerkou  v roce 1992  a synem. v roce  1995.Byli  naplnění láskou a štěstím .Cítili , že BŮH jejich manželství a lásku požehnává.                                                                                                                                

 Zanedlouho ,ale přišel  i čas smutku ,během dvou let stratili krátce po sobě 2. otce a 1. maminku.byla to pro ně  velice těžká doba .Přišly i výčitky vúči Bohu a oslabení víry. Ale veškerou lásku se snažili vložit do poslední maminky a Bůh s něma  nestratil svou trpělivost volal  rúznými spůsoby  a ukazoval ,že na ně nezapomněl ,otesával ,tvaroval ve svých rukou  a znovu je přitáhl k sobě . Rány ze strát se časem zahojily ,blízcí zůstali v srdci ,ale prázdnota se prohlubovala.Zatoužili tehdy po dalším dítěti ,ale žena děti již mít přirozenou cestou nemohla .Neptali se tehdy na Boží vůli,touha po dítěti byla silnější a jejich  modlitby stavěli Boha před hotovou věc.Chceme dítě za každou cenu !Medicína dělá dnes mnoho ,ale ani to nestačilo .V té době přišli i o poslední maminku . Zase prázdno a ještě víc .Láska která byla vkládána do poslední maminky a babičky najednou nebyla kam dát .Žena neunesla bolest svou i svých dětí a blízkých a zhroutila se .Bůh to byl ,kdo jí podal ruku a přitáhl k sobě ze dna .Ani rodina ,ani víra ,Bůh to byl.Když se ,ale začala cítit lépe začala Bohu zase vnucovat své plány. Dítě Bože dej mi dítě ,at zaplní prázdnotu a bolest po milovaných .

Při druhém pokusu o zázrak medicíny ,konečně byla 3. měsíce v očekávání a požehnaném stavu.Dvojčátka měly přijít na svět začátkem července roku 2005. Nevěděli zda to budou holčičky nebo kluci ,bylo jim to jedno .Hlavně at jsou zdraví .Nebyl to Boží plán .

BŮH ,ale zná každého člověka ,vždyt ho sám stvořil ,a dobře ví co unese a potřebuje .

Třetí pokus už nebyla žena schopna ani fyzicky ani psychicky podstoupit a Buh po vroucích modlidbách a prosbách vyslyšel volání .Vroucí modlitba je vždy vyslyšená  je li zhodná s jeho vůli a tak se stalo i v jejich případě .Myšlenka ,že by si mohli dítě adoptovat byla připomenutá ještě z dob námluv a poznávání .

Zažádali o papíry a prošli 2. roky dlouhou cestou testování ,a příprav .po dvou letech jim Pán Bůh děti postavil do cesty.        Byly to dvojčátka dva kluci ,poloromské národnosti ,kteří se narodili začátkem července 2005. To bylo pro ně znamením ,že tyto děti jim sesílá ,ale né cestou kterou si mylsleli ,ale svým plánem .Nenarodili se z této  ženy , ale byli pro ně .dvojčátka si z dětského domova dovezli 21.1.2008 a během celé doby ,byli utvrzování ,že tyto děti jim byly dány Bohem . Děti  májí dnes již v poručnické péči , a nesou jejich příjmení .Vyřčená slova dětí "mámo ,táto "jsou jim důkazem toho ,že BŮH  vyslyší každou prosbu , která je totožná s jeho plánem .

Toto je krátký pravdivý příběh , který popisuje co vše se stalo a předcházelo tomu než jsme se dostali k pěstounství .

Je mnoho dětí ,kteří čekají na otevřenou náruč ,lásku a domov .Jestli slyšíte Boží hlas do této služby ,věřte že ,Bůh má s každým svůj plán  .Zemřel za každého a má otevřenou náruč . Nechme se jim vést a služme jedni druhým  .Waliczkovi.